Rok s nepřítelem. Co dnes víme o koronaviru SARS-CoV-2

Pokud něco definovalo rok 2020, tak pandemie způsobená virem SARS-CoV-2. Do jisté míry zřejmě shodou okolností – sezonnosti viru, ale také liknavosti místních čínských úřadů – „oslavíme“ právě ke konci roku první rok od okamžiku, kdy jsme virus objevili.

Možný „pacient nula“ byl ve Wu-chanu identifikován 1. prosince. K 16. prosinci máme první potvrzený případ hospitalizace pacienta s nemocí covid-19, kterou virus způsobuje. A v posledním prosincovém týdnu lékaři ve Wu-chanu už nemohli nevidět vlnu případů zápalů plic, které podle testů zjevně nezpůsoboval chřipkový virus.

O rok později za sebou lidstvo bude mít zhruba 70 milionů potvrzených případů nákazy virem a cca 1,5 prokázaných milionů úmrtí s virem. Měli jsme se tedy řadu možností dozvědět se o svém novém „nepříteli“ mnohem víc.

Co je samotný virus zač?

To základní je jasné již dlouho. Virus nazvaný SARS-CoV-2, tedy původce onemocnění covid-19, je koronavirus. Koronaviry patří do velké rodiny obalených RNA virů (tj. na rozdíl od velké většiny živých tvorů nepoužívají k uchování své genetické informace DNA). Byly objeveny v 60. letech minulého století. Známe jich celou řadu, tisíce a tisíce, ale většina z nich koluje mezi zvířaty. Lidských je v tuto chvíli známo jen sedm.

Jak a kde přesně vznikl SARS-CoV-2, nevíme. Faktem je, že téměř nepochybně vznikl z viru, který se vyskytuje u netopýrů. Jak a kdy přesně došlo k přechodu na člověka, to zatím stále není jasné. A přesvědčivě to zjistit je objektivně řečeno velmi složité – a to i v případě, kdy se to do této otázky nezačne plést politika, jak se stalo v tomto případě.

Covid-19 útočí. Vše najdete v interaktivní mapě a tabulce

Jaká je inkubační doba viru?

Aktuálně udávaná inkubační doba nového koronaviru se odhaduje na pět až šest dnů, v rozmezí od dvou do 14 dnů. Z výsledků studií vyplývá, že u 97,5 % lidí s infekcí covid-19 se příznaky objeví do 11,5 dne, ale je třeba počítat s inkubační dobou až 14 dní.

Jak se přenáší?

SARS-CoV-2 vstupuje do těla nejčastěji přes sliznice nosu, úst a oční spojivku. K průniku do buněk využívá receptor ACE2 (receptor pro angiotensin konvertující enzym 2). Receptory ACE2 se nevyskytují na povrchu všech buněk těla, ale na mnoha ano, a to nejen na sliznici (např. v některých cévách, v ledvinách, plicích, srdci nebo epitelu tenkého střeva a varlat). Virus SARS-CoV-2 se k nim dokáže velmi snadno přichytit, a díky tomu se také do značné míry mnohem snáze přenáší než jiné nové koronaviry jako „původní SARS“, tedy SARS-CoV, či na Středním východě objevený MERV-CoV.

Dnes také víme, že zdaleka nejdůležitějším způsobem přenosu viru je přenos vzduchem. Nejde ale jen o tak diskutované kapénky. Přibývá důkazů, které nasvědčují, že virus se dokáže šířit i skrze aerosoly, tedy maličké částečky (pod pět mikrometrů), které jsou mnohem menší než kapénky a vydrží tedy mnohem déle ve vzduchu.

Podle říjnového stanoviska amerického CDC tyto částečky vydrží ve vzduchu několik minut až několik hodin. Poměrně užitečná metafora (byť ne zcela přesná) říká, že aerosoly si můžete představit jako cigaretový kouř v místnosti. Jinak řečeno, šíří se poměrně rovnoměrně a v uzavřených prostorách i daleko za tak často zmiňovanou hranici dvou metrů.

Naopak se zdá dnes poměrně zřejmé, že přenos přes povrchy, o kterém se na začátku epidemie tolik mluvilo, není zřejmě klíčový.

Kde se lidé nakazí?

V Česku se hodně debatuje o tom, že není jasné, kde dochází k většině případů přenosu. Zvláště pro podzim, kdy byla nákaza velmi rozšířená a trasování zdaleka nestačilo kapacitně, nemáme jasná data. SARS-CoV-2 má ovšem na rozdíl od běžné chřipky jednu vlastnost, která není zcela snadno pochopitelná – rád se šíří „nárazově“, v tzv. clusterech, tedy „trsech“, podobně jako třeba jeho blízký příbuzný SARS z roku 2002. (Tuto vlastnost označuje veličina známá jako disperzní faktor či pouze k, ale tu si můžeme popsat jindy.)

V praxi je to důležité proto, že přenos neprobíhá rovnoměrně. Řada nakažených nenakazí nikoho dalšího. Ale v některých případech se může najednou nakazit překvapivě množství lidí najednou. Svou roli hrají nepochybně konkrétní podmínky (větrání, dodržování odstupů), ale také nejspíše třeba i to, v jaké fázi nemoci je zrovna přenašeč, který virus roznáší – pokud je na vrcholu infekce a množství viru v jeho těle je vysoké, může být přenos výrazně efektivnější. A svou roli, alespoň podle některých prací, může hrát i fyziologie. Přesný tvar dýchacích cest, nosu a další rysy mohou z někoho dělat účinnějšího šiřitele viru, alespoň podle fyzikálních simulací vědců z Floridské univerzity.

Právě proto jsou zřejmě nejúčinnějšími opatřeními pro snižování míry přenosu výrazné snížení maximálního počtu lidí, kteří se mohou setkat. Takový je alespoň závěr studie srovnávající dopady jednotlivých opatření v různých zemích, kterou vydal v prosinci přední vědecký časopis Science. Něco podobného potvrdila i analýza polohových dat z mobilních telefonů v New Yorku, která také ukázala, že největší počet případů nákazy je ze zařízení, kde se setkává hodně lidí.

Typickým příkladem clusteru je dobře popsaná zkouška pěveckého spolku v americkém státě Washington. Akce se účastnilo 61 sboristů, mezi nimiž byl jediný nemocný s lehkými symptomy . Ve skupině se projevilo 33 potvrzených a 20 pravděpodobných sekundárních případů covid-19. Tři sboristé byli hospitalizováni a dva zemřeli. Jeden člověk tedy nakazil 53 dalších lidí. V Česku je známým případem klub Techtle Mechtle. V tomto clusteru byly nakonec objeveny stovky případů nákazy, naštěstí obvykle mezi mladými, kteří nemívají vážný průběh.

Kdo je ohrožen?

Brzy po objevení nemoci se ukázalo, že je nebezpečná především pro lidi ve věku na 65 let, u nichž je velká většina úmrtí v souvislosti s covidem. Pravděpodobnost vážného průběhu nemoci se pak výrazně zvyšuje s věkem, a to mnohonásobně. Například americké středisko CDC uvádí, že riziko úmrtí (ne tedy stejná metrika jako v českém výzkumu, ale ten nejhorší scénář vážného průběhu) je u lidí ve věku 85+ zhruba 630krát větší než u lidí ve skupině 18 až 29 let.

V Česku zemře zhruba každý šedesátý člověk s nemocí covid-19

Statistika ÚZIS

Model vytvořený ÚZIS na základě dat českých pacientů (prezentace v PDF) vychází z toho, že u devadesátníka je riziko vážného průběhu zhruba 200krát vyšší než u člověka mladšího 40 let. U věkové skupiny 80–89 let je podle stejných dat riziko cca 110krát vyšší než u lidí mladších 40 let.

K tomu přičtěme přidružená zdravotníka rizika, mezi která se řadí chronické onemocnění ledvin, historie protinádorové léčby či cukrovka. Tyto zdravotní problémy riziko dále zvyšují – každá cca o 50 procent, takže výskyt několika takových faktorů pravděpodobnost vážného průběhu zvýší výrazně.

Svou roli hraje například genetika. Průřezová studie cca tisícovky pacientů s nákazou ukázala, že nadproporčně velkou část pacientů s vážným průběhem tvoří lidé s drobnou mutací, která snižuje v těle množství látky důležité pro boj proti virovým infekcím, tzv. interferonu I. A ještě více pacientů – cca 10 procent ze všech, kteří měli těžký průběh – pak tvořili lidé, jejichž tělo si proti stejnému interferonu z nějakých (ne zcela objasněných) důvodů vytváří protilátky. Jinak řečeno, jejich imunitní systém de facto sám sobě „vyhlásil válku“.

Jak velká část lidí po nákaze zemře?

Odhad smrtnosti se pohyboval mezi třemi a pěti procenty v lednu a 2,3 % v únoru. Podle prvotních statistik byl zaznamenán těžký průběh u 18 % pacientů, z toho u čtyř procent z nich velmi těžký průběh, který v polovině případů končil smrtí. Přesné číslo ovšem stále neznáme, protože nikdo nikde neznal přesný počet všech případů nákazy.

V Česku se ovšem nyní dlouhodobý průměr pohybuje kolem 1,6 %. Zemře tedy zhruba každý šedesátý člověk, u kterého je nákaza objevena.

Ve skutečnosti bude nepochybně číslo nižší, přesto výrazně překoná průměr u běžné sezonní chřipky, kde se smrtnosti pohybuje kolem 0,1 až 0,2 %. (Ani u chřipky samozřejmě neznáme přesný počet všech nemocných, ale máme mnohem více údajů, na jejichž základě můžeme na jejich skutečný počet dobře usuzovat.)

ČTĚTE TAKÉ:

• Huawei Connect: Zelená budoucnost a rozvoj digitálního světa
• Už polovina světové populace může využívat 5G a chystá se 5.5G
• Huawei pomáhá tvořit zelený a klimaticky neutrální svět
• Dron s 5G je budoucnost zemědělství, ukazuje Huawei
• Řecký národní park chrání s pomocí Huaweie zvukový štít

5G 5G procesor 5G smartphone 5G smartphony 5G sítě Apple Astra Zeneca covid covid-19 Dezinformace dimensity ericsson fake news hoax huawei iphone konspirace Koronavirus mediatek Motorola nejlevnější 5G smartphone novinka O2 očkování očkování covid-19 Pfizer pokrytí procesor práce na dálku práce z domova připojení qualcomm realme rozvoj samsung smartphone snapdragon statistika t-mobile technologie vakcinace Vakcína vakcína covid vakcína mRNA xiaomi